mapa

Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Občan a obec > Historie obce > Historie > Historie Sokolovny v Nové Vsi

Historie Sokolovny v Nové Vsi

70 LET SOKOLOVNY V NOVÉ VSI

Zažila sportovní nadšence, obilí, tvrdé rockery i politikaření…..

Novovesští Sokolové ve svých začátcích (vznikli r. 1919) cvičili pod širým nebem a v sále novoveské hospody u nádraží. Původně chtěli stavět Sokolovnu na svém pozemku p. č. 534/5, odkoupeném od pozemkového úřadu v roce 1925. Ten ale brzo prodali železničáři z Borovnice Františku Šteflovi (1900 – 1952), který si tam postavil rodinnou vilu (č. p. 72). Od r. 1932 užívali letní cvičiště ne levém břehu Zborovského potoka na lesním pozemku, ale svou vlastní střechu nad hlavou, pro cvičení v zimě a za špatného počasí, neměli. Na jaře r. 1937 se podařilo TJ Sokol Nová Ves koupit novoveské č. p. 60 (asi z roku 1930) i s pozemkem , který se jim hodil na cvičiště. Dům truhlářského mistra Arnošta Havránka (*1899 - ?, pocházel z Prahy, zde žil od r. 1930, v r. 1936 odešel do Říčan, budovu prodal v r. 1937), v němž byly velké truhlářské dílny, začali zdejší Sokolové pracně přebudovávat na Sokolovnu, s finanční pomocí některých spolků. Právě v r. 1937 připadlo pořádání Sokolského sletu župy Husovy na Sokol Nová Ves. Stihli připravit cvičiště už na svém pozemku nad železniční tratí po vlastní budovou. Slet se tam vydařil, byla veliká účast i příznivé počasí. Cvičiště po Sokolovnou, později spíše malé hřiště, existovalo až do 70. let, kdy se z té strany dělal přístavek sálu – později tam bylo bramborové políčko…. Sokolové už v prosinci 1937 žádali o kolaudaci nové Sokolovny. 13. května 1938 podali žádost o povolení k užívání sálu v č. p. 60 k veřejným účelům. Okresní úřad České Budějovice ji udělil povolení až 13. září 1938, ale už během května novoveský Sokol rozesílal pozvánky na slavnostní otevření Sokolovny, které se odehrálo 5. června 1938. Dlouho se ale ze Sokolovny neradovali, neboť se už bohužel nad republikou stahovaly mračna. V r. 1939 po příchodu nacistů začala být spolková činnost omezována a v r. 1941 byla činnost Sokola už zakázána. Sokolovna byla úředně budovou pro potřeby Kuratoria. 24. 2. 1944 byla zahrnuta do Organizačního plánu Požární ochrany, jako případná ubytovna po následcích náletů…
S jarem 1945 přišel konec války i okupace a 5. 5. 1945 se ve 20 hodin v Sokolovně odehrálo l. zasedání Národního výboru obce Nová Ves s Hůrkou, i se státními hymnami. V Sokolovně se odehrálo i 2. zasedání Národního výboru 11. 5. 1945 (pak už byly střídavě v hostinci u nádraží a ve „Staré Vsi“ – Hůrka se odloučila). TJ Sokol Nová Ves opět začala v květnových dnech roku 1945 obnovovat svou činnost. V úterý 29. května se poprvé po válce sešli v Sokolovně ve 20 hodin dospělí Sokolové, 30, 5. 1945 pak dorostenci a dorostenkyně a 31. 5. 1945 žáci a žákyně, zapisovali se noví členové a zase se cvičilo….

30. 6. 1946 pořádali v Sokolovně novovesští Sokolové Sokolskou tělovýchovnou akademii s klavírním doprovodem Emilie Černíkové (1905 – 1985, Hůrka č. p. 42) – jedna ze scén se jmenovala „Jak jsme stavěli Sokolovnu“. Ještě v roce 1947 pořádali 8. března Sokolskou akademii k uctění prvního prezidenta ČSR Tomáše G. Masaryka a vyráběli dárky pro zaslání vánoční nadílky dětem župy Rakouské, zas existoval Dramatický odbor, atd. Pak nenápadně přicházely změny. Po roce 1948 docházelo v naší republice k postupnému slučování sportovních organizací v jednotnou tělovýchovnou organizaci, do r. 1952 pod názvem Sokol a do r. 1956 pod názvem Dobrovolné sportovní organizace Sokol (DSO už měla na razítku pěticípou hvězdu – bylo už vše podřízeno KSČ). Název Sokol se směl používat jen v rámci ČSTV, který vznikl v r. 1957. Tak tomu bylo i zde, že se zachoval název, ale už to nebyl původní Sokol s někdejšími ideály. Mnozí si změny v tehdejší jednotě Sokol Nová Ves ani neuvědomovali. Nadále se pořádaly Šibřinky s půlnoční scénou, přežilo původní logo (chcete-li emblém) Sokola ve štuku na čelní straně Sokolovny i ve vnitř na dřevěné stěně galérie, v lidech zůstal starý slovník, například říkali náčelní, ač to byl předseda atd.. Nadále tu pracovali předváleční členové Sokola, na příklad Antonín Beníšek (1905 – 1995, č. p. Hůrka 48), František Vávra (1912 – 2004, tehdy Hůrka 48) aj., z mladších Jan Hlaváč (*1924, č. p. Nová Ves 51), Anastazie Honsová (*1920, Nová Ves 73), atd. Jen obraz „Tyršův sen“, který Sokolům věnoval Josef Sonnleitner (žil v č. p. 42 – Hůrka), už tam nevisel…. V 90. letech po obnově ČSO začalo řešení majetko-právních vztahů, až se nakonec v r. 1998 ustavil opět Sokol Nová Ves patřící pod župu Husovu, aby novoveská Sokolovna nebyla spravována z Českých Budějovic. TJ Sokol Nová Ves se věnuje hlavně stolnímu tenisu, jehož obdivuhodnou osobností je tu tabletenisový veterán Jan Hlaváč (*1924, Nová Ves 51), který je sporu věrný i po operaci obou kolen…

Dovolte nakonec připomenout pár zajímavostí k výročí tohoto stánku sportu a kultury: Prvním sokolníkem (správcem Sokolovny) tu byl jakýsi Drha, pak léta František Vansa (1906 – 1979) a od 90. let Alois Neumann (*1934). V Sokolovně si každá organizace, která ji měla pronajatou na nějakou akci, hradila vytápění .- tj., že si sehnala piliny. Vytápělo se tam totiž „piliňákama“ a později „nafťákama“. Poplatek za použití Sokolovny býval 40,- Kč a zvláště se platilo za osvětlení. Od r. 1998 je Sokolovna připojena na plyn – někdejší topení je už úsměvnou historií. Sokolovna mimo cvičenců a uživatelů sportovního zařízení zažila ledacos: hrála se tam ochotnická představení různých organizací, pořádaly se tam různé přednášky, v r. 1949 se uvažovalo o zřízení kina v Sokolovně, ale filmy pro Novou Ves byly zamítány, že ještě není socialistickou vesnicí (později se promítalo v sále hospody u nádraží) a v roce 1951 se Sokolovna stala skladištěm obilí vykoupeného od novoveských rolníků i od zemědělců z okolí a Hospodářské družstvo České Budějovice si jej neodvezlo. Aby neplesnivělo, bylo v Sokolovně prohazováno. Ještě v prosinci se posílaly urgence na HD, aby už Sokolovnu uvolnilo. „Sokolové“ nemohli cvičit a organizace pořádat akce, Baráčníci tam chtěli pořádat Staročeskou rejdovačku a HD se k odvozu nemělo, ani k zaplacení za přehazování. V Sokolovně se dále odehrávaly různé slavnostní schůze, různé „únory“ a „říjny co byly v listopadu“, zemědělské „dobírky“, volby, zahrádkářské výstavy ovoce, zeleniny a květin, burzy dětských oděvů, různé „normalizační“ Hovory s mládeží, atd. a hlavně plesy a taneční zábavy Sokolů, Baráčníků, hasičů, Červeného kříže, žen, zahrádkářů (ti od r. 1969 zavedli tradici Dětských karnevalů, až do stagnace organizace ne konci 90. let), myslivců ze sousední Nedabyle, atd.

Asi v r. 1966 se v Sokolovně odehrál koncert Velkého dechového orchestru pod vedením Jana Bezpalce (1919 – 1978, žil v č. p. Nová Ves 33), kde hráli i jeho žáci bratři Josef a Jiří Fouskovi (čili v Nové Vsi č. p. 32), dnešní hráči pražských symfonických orchestrů. V r. 1973 se v Sokolovně odbývala estráda pro zemědělce s Jaroslavem Šterclem, který byl zrovna na vrcholu slávy, Lubomírem Lipským, prvorepublikovou hvězdou Tino Muffem (+1974) a dalšími, Sokolovnu poctil návštěvou i budějovický kabaret HEC (Josef Bulík, Hana Bauerová a Zdeněk Jarolímek) a v historii Sokolovny se v jeho sále vystřídalo velké množství kapel různých žánrů. Namátkou: hudby někdejších kapelníků Jindry, Kubíčka, Domina, Řehky, Diviše, aj. Rozvařilka, Babouci, Jihočeška, Havlíčanda , K-I-N club, Agromusic, Sinners (s Oldřichem Říhou, později známý po celé republice), He Band, Boule, Sirael, Hubertus, Tuláci ( ti zde 18. 2. 1989 odehráli úplně první countrybál v Nové Vsi – tehdy s výukou country tanců), Vodáci, Maringotka, v 70. letech v Sokolovně hrály i undergraundové skupiny (dělaly se drby, že novoveská Sokolovna je druhou Amerikou – rozumí se, rudolfovskou Amerikou), hrála se tu i hudba reprodukovaná (diskotéky), účinkoval tu i Doudleban, nebo Blaťácký soubor písní a tanců Ševětín, atd. Hlavně tu hrávala místní kapela, která se nazývala Šramotka, kde hráli místní muzikanti, případně někdo z okolí (například Kubeš, Hlaváč, Lebeda, Žišťák, Stropek, Průcha, Lopatka, Petr, Chadt, Huspeka, a další) a pod tuto střechu patří i začátky jihočeského rockera Václava Lebedy (*1968, Hůrka 62, pak Hůrka 4) – začalo to Parabolem (založen asi r. 1986) Naši sedmdesátnici přejme do dalších desetiletí, aby sloužila už jen sportu a kultuře…

Podle Jiřího Vávry