Obec
Nová Ves
u Českých Budějovic
image

Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Historie části obce Hůrka

Historie části obce Hůrka

Hůrka má název podle polohy na kopci. Leží při spojovacích cestách do Srubce, do Starých Hodějovic a do Borovnice a v jejím katastru je i část Novohradské silnice (č. II/156). Ve starých listinách a mapách se psávala s krátkým „u“ (bez kroužku). Naši Hůrku si různí historici a amatérští badatelé často pletli se zaniklou Hůrkou, která do 16. století ležela mezi nedalekým Lomcem a Střížovem. Konec těmto omylům udělala práce historika Karla Pletzera (1922 – 2002), kterou vše uvedl na pravou míru: Jihočeský sborník historický 1972 č. 4 str. 234-237: „Dvě vsi Hůrky u Českých Budějovic“. Antonín Profous uvádí první písemnou zmínku Hůrky až k r. 1623, ale je starší. V roce 1395 zčásti patřila Peškovi z Velké Borovnice, který 19. června 1395 daroval kostelu v Doudlebech 71 grošů, 4 denáry ročního platu ve vsi Hůrce, Nedabyli a Straňanech, aby se za ně sloužily dvě výroční mše. V Hůrce byl úrok pojištěn na Pavlovi, řečeném rychtář. Asi zde bylo více usedlostí. Jeden poplužní dvůr patřil budějovickému patriciji Mikuláši Faulfišovi, který vlastnil i pět usedlostí v Nedabyli a dvory v Roudném a v Čejkovicích.

Po rodu Faulfišů patřil poplužní dvůr Hůrka budějovickému měšťanu Odřeji Puklicemu ze Vztuh (jeho osudy najdete v každé dobré knize o historii Českých Budějovic – nese po něm jméno jedna z ulic jihočeské metropole). Dalším známým držitelem Hůrky byl Václav Probošt ze Zhoře. Po něm byl majitelem poplužního dvora Hůrka s platy Markvart Hřebenář ze Hřebene. Jeho potomci Hůrku prodali Ctiboru Dráchovskému z Dráchova na Komářicích sedícímu. Jeho dcera, dědička majetku, do kterého Hůrka patřila, se provdala za Jiřího Kořenského z Terešova. Po jeho smrti r. 1568 si majetek podělili jeho synové a Hůrka připadla r. 1580 Karlovi Kořenskému k jeho zborovskému zboží. Bratři Kořenští prosluli svou hrubostí, častými sváry a bitkami. K jedné takové došlo i v Hůrce v r. 1583, kdy byl pomlácen rychtář. Karel Kořenský zemřel r. 1619 a při bratrském dělení dědictví připadl poplužní dvůr Hůrka se Zborovem r. 1623 Jiříkovi Oldřichovi Kořenskému. Ten zemřel r. 1645 a poručníkem jeho nezletilých synů Karla Rudolfa a Jiřího Ladislava byla jeho manželka Anna Chrtovna ze Rtína. Ta byla r. 1647 „právně pozvednuta“ a začala dlouhé pře s Třeboňským panstvím pro nově zřízenou krčmu v sousední Nové Vsi. Tato krčma byla pak přeložena do Hůrky, kde byl jediný poddaný Třeboňského panství. Ale už r. 1651 byla krčma zrušena. V roce 1661 nastaly opět pře, když se znovu v Hůrce i v Nové Vsi podávalo třeboňské pivo.

Když Jiří Ladislav Kořenský založil 1 km od Hůrky Lázně sv. Voršily poblíž lesa Chlumku pod Zborovem, byly pře ještě vášnivější, jak s Třeboňskými, tak s církví, atd. Majitel Hůrky Karel Rudolf Kořenský zemřel r. 1704 a Hůrka připadla jeho ženě Marii Magdaleně Netolické z Eisenberka a třem nezletilým dcerám. ta už v roce 1709 spolu s dcerou Frantičkou Obyteckou prodala zborovský statek s Hůrkou knížeti Adamovi Františkovi ze Schwarzenberka, a tak Hůrka připadla k Třeboňskému panství a sdílela stejné osudy jako sousední Nová Ves (viz. Stručná historie Nové Vsi). V době připojení k Třeboňskému panství byly v Hůrce jen panský dvůr a pouhé dvě chalupy. V době číslování domů dostala v Hůrce číslo „1“ usedlost „U Černů“, později známá jako „U Holubů“ („Fuňků“) V r. 1849 přestala být Hůrka poddanskou vsí a v r. 1850 byla jako ves patřící pod Hodovice (Hodowicz, pozdější Hodovice, ve 20. století Hodějovice – dnešní Staré Hodějovice), připojena k Okresnímu soudu České Budějovice. V r. 1890 měla Hůrka 25 domů a 139 českých obyvatel. Do školy chodívaly hůrecké děti do Doubravice.

V r. 1909 vážně uvažovali hůrečtí o vyškolení z této školy a v r. 1910 navrhovali výstavbu nové cesty do Nové Vsi (dnešní „Staré Vsi“), kudy by chodili školáci do nově zřízené školy, ze které ale nakonec sešlo. Od r. 1914 začali hůrečtí školáci chodit do nové školy v Nedabyli, polní cestou od svatomartinské kapličky k silnici nad Nedabylí (dnešní „Stará silnice“) a hlubokou cestou ke škole. Za 1. světové války v r. 1915 se Hůrka stala samostatnou obcí. Prvním starostou Hůrky byl rolník František Tvaroh z č. p. 11. Ze světové války se do Hůrky nevrátilo 8 můžu (Holomel V., Hůrka J., Kadlec J., Kotek Fr., Korbel J., Školka Jan, Školka M. a Tvaroh M.) a jako legionáři se z ciziny vrátili Jan Liška (*1880), který působil v Itálii jako desátník a Josef Školka (*1889), který byl v Rusku. V roce 1920 měla stošedesátisedmihektarová Hůrka 29 domů a 173 českých obyvatel a jednoho německého.

V r. 1930 vznikl v Hůrce Hasičský sbor, který se stal pořadatelem mnoha akcí. V r. 1931 vzniklo Družstvo k elektrizaci Hůrky, které postavilo společně se stejným Družstvem z Nové Vsi společný transformátor na pozemku obce Hůrka (zděná věžová trafostanice stávala až do 70. let při cestě do Hůrky nad státní myslivnou, nad dnešní autobusovou zastávkou). Obě družstva se vzorně dohodla, že bez ohledu na katastry, bude hůrecké družstvo spravovat stavení nad železniční tratí a novoveské pod železniční tratí, až některá č. p. patří do Hůrky. První rozsvícení si dopřály obě obce 24. 12. 1931 (tak jako Doubravice s Nedabylí). V roce 1935 byl v Hůrce odhalen pomník padlým v 1. světové válce, z Kunešovy kamenosochařské dílny v Českých Budějovicích. Po okupaci nacisty se do NS (Národního souručenství) přihlásili všichni čeští muži z Hůrky, ale více se angažovali v hasičstvu. Hasiči odkoupili od novoveských Sokolů kulisy a rekvizity a hráli vlastenecké divadelní hry, dokud to šlo, když už nesměli nosit stejnokroj. Občan Hůrky Josef Sonnleitner namaloval obraz „Svatý Martin podarovávající nuzáka“ a ve smutném r. 1939 jej věnoval obci, a ta jej umístila do obecní kapličky na rozcestí (na sv. Martina slavíme posvícení a jeho jméno nese střížovský kostel, jehož jsme farníky).

14. 12. 1940 byla pojmenována dolní část Hůrky „Hůrka – u nádraží“, ale nikdy se to neujalo, ani název Dolní Hůrka, který razili někteří jedinci (chalupám nad myslivnou se říkalo „V Hučnici“ pro hučící vítr a jarní hučení vody z hůreckých kopců, a domům níže „Na dolinách“ a chalupám u silnice u Hůrecké strouhy se říkalo „V rokli“. V dolní části Hůrky kdysi bývala jen myslivna, chalupa v Hučnici a lepenice zvaná „Betlém“, nad dnešním fotbalovým hřištěm. Hojně stavět se v hůreckém katastru u nádraží začalo po 1. světové válce).

V roce 1942 byl úředně odevzdán hůrecký zvon – ve skutečnosti svůj zvon z r. 1839 se sv. Floriánem hůrečtí uschovali. Náhradou jim měl být obyčejný se špatným zvukem, z r. 1943. V r. 1943 se Hůrka musela sloučit s Novou Vsí, což hůrečtí nesli s nevolí (komisař ustaven novoveský (a podali odvolání, které pak bylo přísně vyšetřováno Oberlandratem v Budějovicích jako pobuřování. 5. května 1945 vyvěsili hasiči na hůrecké hasičské zbrojnici československou vlajku. Téhož dne se hůrečtí zúčastnili založení Revolučního národního výboru v Nové Vsi. 1. července 1945 se v Hůrce odehrála Národní slavnost – Zavěšení zachráněného zvonu (údajně jako první v kraji). 9. srpna 1945 se Hůrka odloučila od Nové Vsi a stala se opět samostatnou obcí. Za „únorových událostí“ roku 1948 i zde byl Akční výbor a podobné dění jako v Nové Vsi a jinde. V roce 1953 přišla neblahá měnová reforma, o které na schůzi pléna MNV v Hůrce, sám předseda MNV František Hůrka z č. p.12 (po chalupě zvaný Urban) prohlásil, že je to „okrádání pracujících“, s čímž pak měl problémy. V roce 1957 vzniklo v Hůrce JZD, které se v r. 1961 sloučilo do JZD Hvězda Nedabyle. Název Hvězda byl nápad jedné nadšenkyně z Hůrky…(zánik JZD – viz. Stručná historie Nové Vsi). Velkou událostí 20. století v Hůrce bylo narození trojčat Liškových v č. p. 9 (Josef, Miloslav a Vladislav). V roce 1960 se Hůrka zase stala osadou. Připadla pod obec Nedabyle, ke které v r. 1964 připadla i Nová Ves, k níž se čím dál více blížila hůrecká čísla popisná. V 60. letech byla na hůreckém katastru Lesní správa (č. p. 15), manipulační sklad dřeva s pilou (ČSL), pobočka Vojenského letiště (stanice Hůrka), v r. 1985 byl dokončen v Hůrce vodojem na 300 m3 pro budoucí vodojem.

V 70. a 80. letech, a pak ještě do 2. poloviny 90. let 20. století se hojně stavěly rodinné domy v hůreckém katastru pod Novohradskou silnicí směrem k nádraží. Od r. 1990 je Hůrka součástí obnovené obce Nová Ves u Českých Budějovic a na přelomu 20. a 21. století tam došlo opět k oživení, vzhledem k příchodu mladší generace. Hůrka byla vždy známá svým krásným výhledem do krajiny, přesto jí byl vždy pleten název v turistických průvodcích, v novinách aj. na Hůrky. Dostala se i do křížovkářského slovníku.

Podle Jiřího Vávry

Část Hůrka - minulost Hůrka minulost Hůrka současnost Hůrka současnost

Foto: Petr Fousek